Potraviny ako jedy a lieky

info http://www.zdravi-az.cz/Potraviny_jako_jedy_i_leky_00.php

Strava a její kvalita je snad nejdůležitější a nejlépe ovlivnitelný faktor ze stupnice základních kamenů našeho zdraví. Je zde ale jeden podstatný háček. Většina obyvatelstva přijímá dezinformace z různých reklam a naprosto netuší, co to vlastně zdravá strava je.

Naši předci se stravovali zásadně jinak, než současná populace, a také tomu odpovídala úmrtnost na takzvaná civilizační onemocnění v té době. Je pravda, že průměrná délka života se zdánlivě prodlužuje, ale to je velice zavádějící informace. Naši předkové zdaleka nežili v prostředí úzkostlivé hygieny a ve špičkově vytápěném bytě. Naopak jejich organizmus byl soustavně vystavován nerůznějším nástrahám ohrožujících jejich zdraví a život. Také kmenové půtky o jídlo, ženy a území znamenaly mnoho mrtvých a raněných, což délku průměrného života rozhodně neprodlouží. Z čistě logických příčin je tedy v současné době průměrná délka života člověka vyšší než dříve, ale za jakou cenu. Téměř nedisponujeme funkčním imunitním systémem. Sebemenší změna sterilních podmínek okamžitě vyvolá různá onemocnění a konzumace různých pilulek se stává pravidelnou součástí našeho denního jídelníčku. Za dané situace je třeba se začít zajímat o to, proč se vlastně se zdravím současné populace děje to, co se odborně nazývá nárůst civilizačních onemocnění a snížení imunity.

Naše těla jsou za mnoho století geneticky naprogramována na příjem přirozené komplexní stravy. Nic na tom nezmění moderní doba a naše chutě podporované navíc intenzivní komerční reklamou, která pokud podporuje cokoliv pod pláštíkem takzvané zdravé potraviny, sleduje tím hlavně zdravý zisk z prodeje svého, většinou velice škodlivého, produktu nacpaného různou chemií a zdraví populace ji zajímá až na posledním místě. Tělo trvale zásobované těmito nepřirozenými produkty sice žije, ale v neustálém deficitu energie, minerálů, vitaminů a hlavně enzymů, což v konečném důsledku vyústí v nějakou poruchu, kterou nazýváme nemocí. Také zde jde o veřejně šířenou dezinformaci. Nemoc je třeba cholera nebo jiná bakteriální či virová onemocnění, ale rozhodně nemocí není změna funkcí orgánů a buněk způsobená příjmem nepřirozené výživy. U civilizačních onemocnění se dá v naprosté většině případů mluvit pouze o změně stavu a funkcí organizmu, které se při nastolení požadované rovnováhy velice rychle vrací do normálu.

Zde je tedy klíč ke zdraví obyvatelstva, ale asi není důvod se jím zabývat, protože v konečném důsledku by se snížil obrat i zisk mnoha firem a celého systému zdravotnictví.. Z výše uvedeného jasně plyne, že zájmu oficiálních míst se ze zřejmých důvodů nedočkáme a o své zdraví se musí zajímat každý sám. Osvěta je víceméně přehlížena a šířena velice opatrně s ohledem na zisk celého systému.V následujících bodech se Vám pokusím otevřít oči a předat Vám informace i letité zkušenosti, které zcela bez potíží zajistí Vaše pevné zdraví a umožní Vám i samoléčbu nejrůznějších civilizačních onemocnění zcela zdarma a většinou s velice dobrými výsledky. Každou potravinu je třeba vnímat z několika podstatných hledisek a podle toho si vybírat stravu, která chutná a zároveň léčí.

Diskuze na toto téma se nachází Zde

1 - Bílkoviny a sacharidy – dělená strava

2 - Zásadotvorné a kyselinotvorné potraviny

3 - Energie potravin a její vliv na zdraví

4 - Minerály, vitamíny a enzymy

5 – Pohled na bílé jedy

6 – Kumulace škodlivin v potravním řetězci

7 – Příklad denního jídelníčku



1 - Bílkoviny a sacharidy - dělená strava

Tisk

Stejně jako výuka v základní škole začíná první třídou, tak změna návyků našeho stravování začíná dělením stravy. Dělení stravy představuje základ v pochopení správného stravování a jedná se v podstatě o přípravnou fázi postupné změny našich špatných návyků. Problematika dělené stravy je tu a tam zmiňována v různých publikacích a časopisech jako zdravý způsob stravování a hubnutí, ale sporadicky se setkávám s logickým a jasným výkladem proč se vlastně má strava dělit.

Naše tělo je geneticky naprogramováno na příjem velice jednoduchých potravin a v nedávné minulosti se naši předkové rozhodně nepřejídali hamburgerem, párkem v rohlíku, nebo smaženým kuřecím masem s hranolky.

hamburgerhotdogkure

I poté co případně sem tam složenou potravu při nějaké slavnosti pozřeli, rozhodně ji nezapíjeli colou nebo redbullem. Celá věc se má tak, že žaludek potřebuje vytvářet jiné trávicí šťávy pro dokonalé trávení bílkovin a jiné pro trávení sacharidů. Bílkovina potřebuje kyselé prostředí a sacharidy prostředí zásadité. Toto rozhodně nemůže probíhat pokud sníme třeba párek v rohlíku. Párek je bílkovina a potřebuje kyselé prostředí a rohlík je sacharid a vyžaduje prostředí zásadité. Žaludek v tomto případě dostane od mozku pokyn vytvořit jak kyselinu, tak zásadu a již v chemii na základní škole, tuším v šesté třídě, nám učitel vysvětloval, že smícháním kyseliny se zásadou vzniká neutralizace a výsledkem této reakce je vlastně voda. Voda nic nestráví a nestrávená kaše se po nějaké době posune dál do trávicího systému, kde je zdrojem kvasných a hnilobných procesů, které v konečném důsledku pomalu ničí funkce jednotlivých orgánů. Pokud v tomto stravovacím postupu pokračujeme, a pouze pomocí různých tabletek odstraňujeme překyselení, plynatost a zácpu, pácháme v podstatě vědomou sebevraždu, protože ve finále některá část organizmu tento nápor nevydrží a nastoupí nemoc.

Může být různě vážná, od vysokého tlaku a cukrovky, až po rakoviny. Jen tak pro zajímavost: na ty zdánlivě méně nebezpečné nemoci, jako pouze vysoký tlak umírá mnohem více pacientů, než na rakovinu, byť ta je mnohem větším strašákem. Lékař nám oznámí diagnózu a doporučí místo omezení stravy zaplatit další jedy, odborně nazývané léky. Je to začarovaný kruh, ze kterého vedou dvě cesty. Jedna je na hřbitov a druhá pro ty, co pochopí, je určité životní omezení a radikální úprava jídelníčku, která celkem spolehlivě nastolí opět v organizmu rovnováhu.

Za léta práce s pacienty je mi jasné, že jakýkoliv komplikovaný systém, kterým většina literatury o dělené stravě bezpochyby je, nemá velikou šanci na úspěch. Většina lidí prostě nechce nad ničím přemýšlet a nic sledovat podle nějakých tabulek. Z tohoto důvodu jako základní a minimální změnu jídelníčku doporučuji jednoduché pravidlo, které velice dobře funguje. Bez ohledu na škodlivost masa, smažení a ostatních úprav moderní kuchyně, jenom oddělte maso od přílohy a jezte samostatně, buď jen maso, nebo třeba jen brambory, vždy s minimálně stejným váhovým objemem syrového čerstvě připraveného zeleninového salátu.

kuresebramboryovocny_salat_s_ryzi

Případně např. rýži se salátem ovocným. Není to zdaleka dokonalé, ale v praxi denního života je to celkem funkční a dobře použitelné dokonce i při stravování ve fastfoodu.

Většinou se trávení velice rychle upraví a zpravidla klesne i váha, což není nikdy na škodu. Je pravdou, že toto opatření není rozhodně schopno vyléčit člověka z rakoviny, ale trávení a zácpu většinou vyřeší. Zde je třeba si uvědomit, že téměř veškeré dysfunkce organizmu mají vysledovatelný původ ve střevě. Ti co potřebují jít v dělené stravě do naprostých detailů a mají rádi složitosti, dostanou na pultech knihkupectví ke koupi dostatek vhodné literatury od různých autorů. Z mého pohledu se jedná o naprosto základní změnu stravování, kterou není třeba se zabývat do hloubky, protože vážnější zdravotní potíže maximálně stabilizuje, ale neodstraní. Jde ale o docela dobrý kompromis, který i při konzumaci relativně nezdravé stravy zajistí poměrně dobré trávení a určitě neuškodí tento jednoduchý systém vyzkoušet. Dělení stravy představuje totiž základ v pochopení logiky správného stravování, které v konečném důsledku je tou nejlevnější a nejúčinnější léčbou, kterou znám a umí odstranit i nemoci, nad nimiž moderní věda dosud není schopna zvítězit.

Diskuze na toto téma se nachází Zde

Nahoru

2 - Zásadotvorné a kyselinotvorné potraviny

Tisk

Dalším a podstatně dokonalejším způsobem dělení stravy je pochopení logiky převahy kyselin, nebo zásad v každé jednotlivé potravině a jejich následná konzumace takovým způsobem, aby potrava byla celkově zásadotvorná i když určité množství kyselinotvorných potravin tělo také samozřejmě potřebuje. Proti předcházejícímu způsobu dělení stravy je tento systém dělení potravin k pochopení mnohem složitější.

mlekocukr

Mimo jednoznačně kyselinotvorné a velice škodlivé potraviny, mezi něž patří hlavně bílé jedy, mléko, mouka, cukr a veškeré výrobky z těchto surovin, může téměř každá zásadotvorná potravina změnit svou reakci v organizmu na kyselinotvornou, pokud je použita nesprávným způsobem. Tím se tento systém stává velice složitý na pochopení i aplikaci v běžném životě. Ovšem na druhé straně je třeba si uvědomit, že to je základ k dobrému zdraví a vyplavení přebytečných kyselin z organizmu u většiny civilizačních chorob vyvolá zpravidla velice pozitivní reakci těla, orgánů a imunitního systému. Většinou se rychle rozeběhne proces regenerace a návratu do normálu, proto je třeba si celou logiku dokonaleji osvětlit.Veškerá zkonzumovaná potrava je, zjednodušeně řečeno, zpracována více či méně žaludkem a tato natrávená kaše se posune dál do dvanácterníku, tenkého a následně tlustého střeva. Ve střevech začne polopropustnou střevní stěnou vstřebávání živin, ale bohužel i škodlivin do krevního řečiště a to se tedy při správné stravě zaplavuje zásadami a při nevhodné stravě kyselinami.

Krev musí mít vyrovnané pH a veškerá činnost orgánů v těle je této logice podřízena. Kyselou krev tělo neutralizuje za každou cenu i když tím způsobuje deficit potřebného vápníku v ostatních částech a orgánech. Pokud by neutralizace nenastala, znamená to, že dojde k postupnému narušení rovnováhy, organizmus se dostane do stavu toxémie a v konečném důsledku nastane smrt. Krev musí mít velice stabilní pH 7,35-7,55 u všech lidí a za každých okolností. Při nižším pH hemoglobin totiž nepřenáší kyslík a dojde k zadušení. Organismus za všech okolností udržuje toto pH pomocí vápníku. Rezerva vápníku je z 99% v kostech a 1% v tělních tekutinách. Při dlouhodobě překyseleném organismu se vápník odebírá z kostí, což vede k řídnutí kostí. Vápník mimo jiné zjišťuje i funkčnost všech svalů. Při jeho nedostatku vzniká únava svalů, snížená pohyblivost a svaly jsou ochablé. Třeba chronická únava mívá často příčinu v nedostatku vápníku a minerálních látek na svalové úrovni. Nedostatkem vápníku velice trpí i funkčnost našeho imunitního systému, protože je nezbytný pro aktivaci funkce enzymů. Pokud kyseliny nemohou odejít z těla přirozenými cestami, hledá tělo řízené pudem sebezáchovy úložiště pro tyto škodliviny v místech a orgánech, které dočasně tento nápor vydrží a nedojde k jejich bezprostřední disfukci. U každého jedince je to jiné místo v těle a každý si tak zakládá na jiné zdravotní problémy i když příčina je vždy stejná.

Toto je také odpovědí různým šťouralům, kteří zpochybňují to, že stejný postup může léčit vše, od cukrovky, přes hemeroidy, až po rakovinu. Z výše uvedených skutečností jasně vyplývá, že čím méně přijímáme škodlivin, tím větší jsou naše šance se uzdravit i zdravě žít a vše je třeba podřídit této logice. Mimo jednoznačně kyselinotvorné, již zmíněné bílé jedy je značně škodlivé jíst i větší množství upraveného masa a olejů obsahujících omega 6 mastné kyseliny, které také silně překyselují tělo. Pro ilustraci uvedu i následující přehled, který ukazuje několik typických potravin, poživatin a činností spojených s nadměrným množstvím kyselin, které nám berou sílu a zdraví:

  • Maso a masné výrobky - kyselina močová
  • Vepřové maso - kyselina sírová a dusičná
  • Sladkosti, cukr, produkty z bílé mouky - kyselina octová
  • Sladidlo - kyselina mravenčí
  • Nealkoholické nápoje (sycené a slazené) - kyselina fosforečná
  • Káva, černý čaj, červené víno - kyselina tříslová
  • Léky proti bolesti - kyselina acetylosalicylová
  • Nadměrná tělesná námaha - kyselina mléčná
  • Stres, hněv - kyselina solná

proczelenina

Naopak nejlépe eliminují kyselost tyto potraviny: meloun, okurka, rajčata, jablka, pomeranče a dále téměř veškeré syrové ovoce a zelenina. Bohužel je asi nejde jíst při současné konzumaci masa, sýrů, chleba a ostatních zmíněných zdrojů kyselin v takovém množství, aby nastala ideální acidobazická rovnováha. Z tohoto důvodu je v případě jakékoliv choroby velice účinné tyto potraviny vyřadit ze svého jídelníčku, minimálně na dobu nezbytně nutnou k odeznění problémů. Většinou se ovšem po návratu k původní stravě vrátí i tytéž potíže a je vhodnější přijmout změněný stravovací režim jako trvalý. Pro kontrolu stavu kyselin v organizmu se mi nejvíce osvědčil velice jednoduchý způsob kontroly kyselosti vlastní moče, která je vždy dokonalým obrazem stavu organizmu.

triphan

PH moče je snad nejdůležitější a snadno kontrolovatelný ukazatel stavu škodlivin v organizmu. Průměrné pH moče zdravého člověka je 6,4 a vzhledem k tomu, že většina lidí má nevhodnou stravou vytvořen dlouhodobý deficit zásaditých látek v organizmu, doporučuji minimálně po dobu nutnou k odeznění zdravotních potíží sledovat si denní rozsah pH moče. Hodnota pH moče musí v průběhu 24 hodin vykázat pohyb z 5,8-6.8 pH na 7.0 pH a více. Stává-li se to alespoň obden, budete v pořádku. Já sám udržuji pH tak, že každý den vystoupá nad hodnotou 7 pH, co nejblíže k hodnotám správného pH krve. Nízké pH, méně než 5,4 znamená, že organizmus je zbytečně zaplaven kyselinami a strádá. Pro pravidelnou kontrolu, protože stav pH se nedá spolehlivě odhadovat, doporučuji v kterékoliv lékárně zakoupit za cca 130,- Kč pomůcku pro diabetiky, konkrétně Triphan. Jde o tubu s 50 ks proužků, z nichž každý má tři políčka. Nás zajímá políčko horní a stav pH lze cca 60 sec po namočení do vlastní moči odečíst porovnáním dosaženého zbarvení se stupnicí na tubě. Každý proužek se dá, vzhledem k zbytečně velké šíři, podélně rozstřihnout napůl a tím získáme materiál pro 100 náměrů. Obsah tuby nám tedy postačí na dlouhou dobu, což je dle mého názoru velice vhodná investice do vlastního zdraví a celkem spolehlivě nám tento postup odpoví jak dobře, nebo špatně se stavujeme. Postupně musíte vysledovat, která potravina jak reaguje a podle toho jíst jak chutně, tak zdravě. Rozhodně je to větší problém zpočátku, kdy tělo přebytečné zakyselení vyplavuje. Zvláště tehdy, kdy budete hubnout a rozpouštět tak do krve kyselou tukovou zásobu je potíž se na uvedené hodnoty pH dostat a pak je udržet. Toto zpravidla poměrně rychle odezní a udržení správných hodnot nebude představovat žádný problém.

Diskuze na toto téma se nachází Zde

Nahoru

3 - Energie potravin a její vliv na zdraví

Tisk

Dalším zajímavým dělením potravin je dělení podle energetické hodnoty. Pokud se týká obecných znalostí v problematice energické hodnoty potravin, jsou znalosti většiny obyvatel mimořádně nízké a na dotaz k této tématice zmíní možná kalorie nebo jouly, ale o radiovitalitě potravin neví většinou nic. Přitom právě radiovitalita potravin je to, co nás drží při životě, nebo zabíjí. Už před mnoha tisíci lety upozorňovali duchovní Mistři, že pro dosažení harmonie s vesmírnými zákony je třeba přidat k modlitbám, meditacím a duchovním tělesným cvičením také respekt k energiím, které se do organismu dostávají stravou. Však to denně můžeme pozorovat i my sami na sobě. Po určitých jídlech je nám lehce a příjemně, s chutí vstupujeme do každé činnosti a plně prožíváme radost z ní.

ovocny_salatsalat_ze_zeleninou

Jiné pokrmy nás však tíží v žaludku, stahují nás dolů, jsme po nich unavení a ospalí a netěší nás poznávání nových stránek z knihy života, spíš máme tendenci se všem aktivitám vyhnout.

kachnamarinovana_pecene

Od minulého století zkoumají soustavněji tyto okolnosti francouzští vědci v čele s André Simonetonem. Vycházejí z toho, že všechno kolem nás je tvořeno atomy s nejrůznějším vnitřním složením. Neustálý pohyb, neustálá hra subatomárních částeček uvnitř atomu produkuje energii, která emituje ven. Vznikají tak specifické, velmi rozdílné vibrace a citliví lidé udávají, že jiné vibrace vydává třeba strom, jiné mrkev, jiné obilný klas a jiné kamínek z potůčku. Tyto vibrace působí velmi jemné vlny s nepatrnou délkou (pod 1 mikron = 1 mikrometr = 10-6 m) a s různou rozsahovou amplitudou. Když američtí vědci vynalezli spektrometr, přístroj, kterým se tato jemná vlnění dají dost přesně změřit, mohlo začít soustavné zkoumání vibrací živých i neživých struktur. Jednotku menší, než mikron, nezvali angström a označili ji velkým Å (s kroužkem nahoře).

Zjistili, že lidský organismus emituje vlny v rozsahu 6200 Å až 7000 Å, což odpovídá růžové barvě slunečního spektra. Léčitelé a osoby na vysokých stupních duchovního vývoje mívají 9000 i více Å. Má-li tělo radiaci okolo 6500 Å, cítí se člověk v pohodě a je zdráv. Při nemocech byla ale naměřena radiace mnohem nižší. Samozřejmě, že výzkumníci začali hned pátrat, které okolnosti a které potraviny mohou člověku vysokou radiaci předávat.

U nás v této oblasti prováděl výzkumy tým profesora Kahudy v dobře vybavené laboratoři a jejich poznatky se shodovali se světovými výzkumy.

Simoneton krmil pokusná zvířátka z hlediska potravinářské vědy plně hodnotnou, pečlivě vypočítanou stranou, obohacenou o vitamínové a minerální doplňky. Po určité době však všechny druhy zvířat vykazovaly únavu a špatný vývoj ve srovnání s těmi, která dostávala svou přirozenou běžnou stravu. Stačilo však přidat do té vědecky vyčítané potravy trochu jídla s dobrým vyzařováním (citron, ovoce, čerstvou zeleninu, obilí) a všichni tvorečkové se začali vyvíjet normálně, byli čilí a plní chuti do života.

Z toho naši výzkumníci usoudili, že teorie o skladbě potravy (bílkoviny, sacharidy, vitamíny…) i teorie o joulech – kaloriích jsou neúplné a že by se mělo přihlížet k délce vln, které potravina emituje. Zjistili třeba, že bulva cukrové řepy vykazuje radiaci 8000 Å, ale kostka cukru z řepy průmyslově vyrobená vykazuje záření téměř neměřitelné, blížící se k nule. Pro nás je tedy prvořadá nikoliv hodnota kalorická, ale hodnota životodárná.

A podle takové hodnoty rozdělil Simoneton hlavní potraviny.

Do první kategorie zařadil potraviny se zářením vyšším, než je vyzařování člověka, tedy od 6500 do 10000 Å. Jsou to:

  • dužiny zralých plodů a jejich čerstvě vylisovaná šťáva
  • zeleniny syrové, nebo šetrně tepelně upravované
  • obilí a potraviny z něj připravené, i čerstvě namletá mouka
  • olejnaté plodiny a z nich za studena vylisované oleje: mandle, ořechy, olivy, sója, seznam,…
  • ze živočišných potravin to jsou čerstvé mořské ryby a korýši, čerstvá smetana a máslo, zcela čerstvá vejce.

Druhou kategorii tvoří potraviny s radiací 3000 – 6500 Å:

  • čerstvé mléko (za 12 hodin klesá jeho radiace na 40 %, za 24 hodin na 10%)
  • kokosový a arašídový olej
  • zelenina vařená nad 15 minut a s vyšší teplotou
  • vařené mořské ryby.

Do třetí kategorie, pod 3000 Å, patří např. vařené maso, uzeniny, fermentované sýry, vejce po 15 dnech, vařené (pasterizované) mléko, káva, čaj, čokoláda, průmyslové zavařeniny.

Čtvrtou kategorii, jejíž záření je téměř nulové, tvoří konzervy, margaríny, alkohol, cukr, průmyslové těstoviny, konzumní pečivo a chléb.

Každého jistě nejvíce zajímají potraviny s velmi vysokou hodnotou záření, proto jsem o nich vyhledal některé údaje:

Ovoce v době nejvyšší zralosti, konzumované při sklízení, má hodnotu 9 – 10000 Å. Ovoce uložené v obilí pro pozdější konzumaci má 9000 Å a připisuje se to radiaci obilí, ze které ovoce radiaci „nasává“. U sušeného ovoce naměřil Simoneton 4000 Å a po máčení ve vodě 5000 Å. Totéž platí pro sušenou zeleninu a bylinky.

Pro zeleninu platí tytéž hodnoty jako u ovoce. Syrová a šetrně upravená má 9000 Å. Brambory mají syrové 2000 Å, pečené 9000 Å a vařené 6 – 7000 Å.

Čerstvé luštěniny a boby mají 7 – 8000 Å, po měsíci už skoro nezáří, ale namočením se v nich opět probudí život a jsou výborné.

Obilí v celých zrnech to vyhrává, jednak svou vysokou radiací a jednak tím, že tvoří nejobjemnější složku naší výživy. Pšenice září 8 – 9000 Å, pohanka, oves, kukuřice 8500 Å. Vařením obilí jeho radiace stoupá až na 9 – 10000 Å. Čerstvě namleté obilí září jako zrní a kváskový chléb z čerstvě namletého obilí má 9200 Å. Rovněž čerstvě vyrobené těstoviny, jaké dělaly naše babičky, dokud jsou ještě měkké (tedy nesušené) mají vlnovou délku jako obilí.

Olivový olej s radiací 8500 Å měl ještě po 6 letech jen o tisíc Å méně. Řepkový olej má záření 5000 Å. To platí pro oleje z prvního lisování za studena. Konzumně prodávané stolní oleje měly vesměs pod 4000 Å. Stářím radiace olejů klesá, pouze olivový si ji mnoho let uchovává.

olivovy_olejolivovy_olej2

Sladkovodní ryby z bystřin měly 5 – 6000 Å, ale ryby z řek okolo Paříže dosahovaly sotva 600 Å. Čerstvé kravské mléko změnilo za 24 hodin svou radiaci ze 6000 na 2000 Å.

Víno a pivo dosahovaly 4000 Å, některé druhy jen 2000 Å, mošty měly jen 2000 Å. Když si ale pan Simoneton vytlačil přes plátno šťávu z nastrouhaných jablek, naměřil 8500 Å. Mošty asi byly jeho milou pochoutkou, protože jim věnoval zajímavý nápad, který může inspirovat i někoho u nás: konzervoval džusy hořčičnými semínky a dosáhl hodnot 11 – 12000 Å!

Zajímavé jsou i hodnoty odvarů z čerstvých bylinek. Heřmánek, máta, dubová kůra a jasan vykazovaly 8000 Å, ořešák měl 8500 Å a meduňka dokonce 9000 Å.

Voda vykazovala hodnotu blízkou nule, ale minerálky nabrané přímo u pramene měly 8800 – 14000 Å.

Ve francouzských laboratořích se hledal způsob, jak uměle dynamizovat vodu a jiné oblíbené potraviny. Používali přírodní prostředky, přijatelné i pro nás, jako citron, sluneční záření, ukládání potravin na pravotočivou spirálu nebo včeličkám na úl. Už méně přijatelné jsou pokusy s elektromagnetizací a s infračerveným světlem. Přirozeně dynamizovaná je voda z ledovců a z hlubinných pramenů.

Někoho bude možná zajímat, že běžné chemické léky měly záření neměřitelné, prakticky žádné, ale homeopatické léky všechny emitovaly energii – možná díky protřepávání. Pohyb vždycky dynamizuje, je-li přiměřený a nenásilný, proto bychom si měli často připomínat blahodárné účinky energetických cvičení.

Pro porovnání jsem vyhledal i některé hodnoty vedlejších potravin: kostkový cukr vykázal málokdy 1000 Å, spíš se blížil k nule. Kamenná sůl má 1 – 2000 Å, zatímco mořská má 9000 Å, pokud není průmyslově „obohacovaná“. Včelí med má radiaci 5 – 8000 Å, ale včelí kašička dosahuje 11000 Å. Ořechy a oříšky se mohou pochlubit svými 8000 Å.

vcelymedorechy

Potraviny s nízkou radiací momentálně sníží radiaci člověka, když se jedí jen občas, tělo to vyrovná. Ale při trvalém konzumování potravin s nízkou radiací nebude tělo za čas stačit neustále dorovnávat a objeví se problémy. Nejprve únava, špatná nálada, podrážděnost a nakonec i nemoc. Mrtvé potraviny, jako třeba masové konzervy, tělu jeho radiaci doslova odebírají.

Ve světle výše uvedených hodnot je zajímavý pohled na pojídání masa. Maso ihned po zabití zvířete vykazuje vlnovou délku 6500 Å, avšak již po několika hodinách záření zcela zaniká a maso se mění v kus hnijícího materiálu. To je také odpovědí na to, proč původní eskymáci, jejichž strava se skládá převážně z masa, jsou i přes vysoké konzumované dávky masa zdraví a mi i po podstatně menších porcích masa strádáme. Eskymák totiž ihned po ulovení tuleně rozřízne a konzumuje ještě horká syrová játra a další části zvířete, což je pro středoevropana naprosto nepředstavitelné. Většina z nás již zcela ztratila lovecké pudy a zabít zvíře je pro většinu lidí nepředstavitelné, natož ho ihned syrové začít jíst. Takto je pro současnou populaci přijatelná konzumace čerstvých ryb formou sushi, respektive přesný výraz pro syrovou rybu je sashimi, ale je nutné zachovat co nejkratší časový odstup od zabití. To se v restauracích, až na podniky, které připravují stravu zákazníkům přímo před očima nedá zaručit, a je tedy lépe se konzumaci masa raději vyhýbat, nebo si čerstvou rybu ihned po zabití připravovat doma. Další relativně dobrá metoda konzumace živočišných produktů s dobrou vlnovou délkou je pití, naprosto čerstvých, syrových vajíček, především žloutku. Je to výborný zdroj vitamínu B12, který se v rostlinných produktech vyskytuje velice sporadicky. Při pití vajec je nutné mít jistotu, že vejce není starší jak dva dny a nejlepší je od slepic s kohoutem. Proti případné salmonelové nákaze bohatě postačí do rozklepnutého vejce rozmačkat trochu česneku, promíchat, počkat cca 15 min, než účinky česneku bakterie zahubí a pak již můžete vejce pít bez rizika nákazy.

rybi_filetrybi_filet2vejce

Výzkumníky, inspirované pracemi Simonetona, brzy napadlo změřit, v jakých radiačních pásmech se nejlépe daří mikrobům, bakteriím, virům a jaká vyzařování jsou spojena s některými nemocemi. Bezpečně zjistili, že nemocím se daří pouze v určitém radiačním pásmu, vždycky nižším, než 6500 Å, což je průměrná radiace zdravého člověka.

Například

  • tuberkulóza – 5525 Å
  • pneumokoky – 5460 Å
  • chřipka – 5600 Å
  • meningokoky – 3100 Å
  • rakovina – 4875 Å
  • malárie – 5505 Å
  • spála – 4200 Å
  • spalničky – 3250 Å
  • revmatismus – 3250 Å

Abychom tedy čímkoliv neonemocněli, postačí mít vyšší radiaci, protože původci nemocí nejsou schopni dlouho žít v prostředí, které má vyšší radiaci, než je ta jejich. Abychom získali vysokou radiaci, potřebujeme jíst stravu s dobrým vyzařováním. Jak jednoduché. Je tomu tak v praxi?

Východní Mistři se té jednoduchosti usmívají. Připomínají, že laboratorní pokusy nejsou schopny brát v úvahu všechny schopnosti lidského těla. Možná si připomeneme i svou vlastní zkušenost, že i ta nejbáječnější potravina, konzumovaná v nadměrném množství nebo nevhodným způsobem (hltáním bez kousání) nebo v nevhodnou dobu (pozdě večer) nebo při nevhodné situaci (rozčilení, spěch) nemůže našemu tělu přidat nic na radiaci. Geniální a vědou zatím nenapodobitelná laboratoř našeho těla se může začít bouřit a může třeba i začít stávkovat. A naopak i méně vhodný pokrm, doprovázený prosbou o Boží pomoc, může v těle zapůsobit harmonicky a ozdravně, zvláště když k té pomoci shora připojíme i svou vlastní snahu dynamizovat každé sousto co nejdokonalejším prožvýkáním.

Zpracováno na základě vlastních zkušeností a částečně převzato podle knihy: MUDr. Kahuda, DrSC: Fundamentální záření hmot, 1980

Diskuze na toto téma se nachází Zde

Nahoru

4 - Minerály, vitamíny a enzymy

Tisk

Nemá cenu tady obsáhle popisovat jaké konkrétní minerály, vitamíny a enzymy naše tělo potřebuje a jaká je nezbytná denní dávka. Takovýchto informací je všude dostatek a je rozhodne vhodnější ze zaměřit na některé sporné skutečnosti, které se této problematiky týkají. V této oblasti panuje mnoho veřejně šířených polopravd a komerčních lží. Pravdou je, že minerály, vitamíny a enzymy nezbytně potřebujeme ke svému zdravému životu, ale již se z opatrnosti nikde nehovoří o tom v jakém stavu. Vyrobitelné a komerčně využitelné jsou pouze anorganické minerálie a samostatné vitamíny, což je velice dobré jako zdroj příjmů farmaceutického průmyslu, ale již málo pozitivní pro naše peněženky a zdraví. Naprostá většina enzymů není schopna přežít teploty nad 50 stupňů C a hlavně z tohoto důvodu je jejich průmyslová výroba značně diskutabilní. Tělo navíc není schopno takto připravené a poměrně cizorodé nekomplexní látky dobře vstřebávat a využívat. Vždy mají mimo svých nesporných pozitivních vlastností i vedlejší škodlivé účinky.

leky

Prodávané minerály například mají vlivem anorganické podstaty nízkou využitelnost a přebytky navíc sedimentují v organizmu, což v dlouhodobém měřítku vyústí v množství zdravotních potíží. Čisté, chemicky vyrobené, vitamíny se také špatně vážou na tkáně, protože takto se v přírodě nikdy nevyskytují a tělo je bez současného přísunu potřebných enzymů využít neumí. Snaží se je naopak poměrně rychle vyloučit a dochází ke zbytečné zátěži orgánů, které při předávkování některými vitamíny velmi trpí a mohou dokonce i selhat. Průmyslově vyráběné enzymy jsou kapitola sama pro sebe a jejich užíváním se jedná o tak vážné zásahy do rovnováhy organizmu, kdy se funkčnost některých orgánů může zcela vyřadit. Tělo pak musí trvale dostávat synteticky připravené léčivo u něhož je přesné a tělu vyhovující dávkování velký problém. Potřebná dávka je závislá na momentálních podmínkách, stavu a činnosti člověka, proto pak máme stále nedostatek, či přebytek daného enzymu a to rozhodně dobré není. V dlouhodobějším horizontu může dojít následkem této nerovnováhy k selhání dalších funkcí orgánů.

ovoce2zelenina5ovoce8

Z výše uvedených důvodů se jako nejlepší řešení jeví podstatná úprava stravy s vysokým zastoupením tepelně neupravené zeleniny a ovoce. Již při konzumaci stejných váhových dílů 50% vařené stravy a 50% syrové zeleniny, nebo ovoce získáte s největší pravděpodobností veškeré minerály, vitamíny a enzymy v dostatečném množství. Důležitá mimo množství je i kvalita a využitelnost takto dodaných látek. Jedná se o komplexní produkty, kde současným působením účinných dodaných látek nemůžeme nic zkazit a tělu stačí mnohem menší množství. Jsou to totiž látky organické, velice dobře vstřebatelné a jejich předávkování je prakticky nemožné. V těle nedochází k žádné sedimentaci a případné přebytky tělo snadno bez námahy vyloučí. Výhoda je hlavně v pomalém uvolňování látek do krevního řečiště a nedochází tak k prudké jednorázové zátěži některých orgánů. Ještě lepší je pití ovocných, nebo zeleninových šťáv, kde je využitelnost zcela mimořádná a velice rychlá. Šťávy se tráví prakticky okamžitě po požití, maximálně do 15 min a ihned uvolní účinné látky do krve, čímž jsou orgány stále dobře zásobeny vším potřebným. Já piji pravidelně vždy 20 -30 minut před jídlem cca 0,5 litru čerstvě vylisované šťávy z ovoce, před ovocným jídlem a ze zeleniny před zeleninovým jídlem. Pokud jíte stravu vařenou je rozhodně vhodnější šťáva zeleninová, která nezpůsobuje kvasné procesy v organizmu. Čerstvé šťávy mají tak vysoký obsah účinných látek, že již při vypití 1 litru čerstvé šťávy denně je prakticky nemožné mít jakýkoliv deficit minerálů, vitamínů a enzymů.

ovoce7leky1juice2

Za těchto podmínek je jakékoliv polykání nesmyslně drahých pilulek zcela zbytečné a ušetříte dvakrát. Jednou peníze za nepotřebné prášky a největší úspory dosáhnete u svého zdravotního stavu, kde tímto postupem naopak odstraníte staré letité sedimenty a oživíte plnou činnost orgánů, kterou si mnozí již ani nepamatují. Například odlehčení a regenerace jater Vás zbaví trávících potíží, špatného zraku, depresí, nečisté pleti a dalších neduhů, které provázejí téměř každého moderního a správně civilizovaného člověka.

Diskuze na toto téma se nachází Zde

Nahoru

5 - Pohled na bílé jedy

Tisk

V mnoha knihách o jídle je možné najít zmínku o bílých jedech, ale málo se ví, jak vlastně tyto poživatiny tělu škodí a proč je tedy důležité se jim pokud možno vyhýbat. Pokusím se tedy na základě vlastních i převzatých zkušeností vysvětlit svůj názor na jednotlivé bílé jedy. Jedná se hlavně o mléko, mouku, cukr a sůl na které se podíváme podrobněji.

mleko2tvaroh3syry4syry

Mléko a jakékoliv produkty z něho patří snad k nejškodlivějším potravinám vůbec. Zajímavý je zcela opačný názor producentů reklamy i oficiálních lékařských doporučení. Nicméně pojďme na to jednoduchou selskou logikou. Záměrně nyní zmíním poměrně žalostný stav u nás chovaného skotu, který mimo mimořádné zamoření naprosto nevyhovujícím krmivem, jehož by se kráva ve volné přírodě ani nedotkla, trpí i mnoha chorobami, z nichž hlavní je mastitida - hnisavý zánět vemene. Jedná se o nesmírně bolestivé onemocnění běžně léčené pravidelným podáváním antibiotik. Na antibiotika se původci nemoci hlavně kmeny Staphylococcus a Streptococcus stávají rezistentní a mléko nakažených krav obsahující až čtyři miliony buněk hnisu na litr + velké dávky antibiotik a hormonů je legálně distribuováno zpracovatelům i spotřebitelům. Již tento důvod je dle mého názoru k jeho vyřazení z našeho jídelníčku bohatě postačující a to nyní rozvedu i důvody, proč nekonzumovat ani mléko od naprosto zdravé krávy, krmené na pastvině.

Kravské mléko obsahuje mnoho mléčného tuku, což je čistá omega 6 mastná kyselina mimořádně škodící našemu krevnímu oběhu, kde hlavně zvyšuje cholesterol LDL. Dále má mléko značný podíl bílkoviny - kaseinu a většina starších truhlářů Vám řekne, že kasein je velice dobré lepidlo na dřevo. Mimo to, že se jedná o velice silný alergen, chybným trávením kaseinu může vznikat kazomorfin, který řadíme mezi opiáty zasahující mozek a funkce centrálního nervového systému. Kasein a ostatní mléčné bílkoviny, také vytváří v našem trávícím traktu množství hlenu, našeho úhlavního nepřítele zanášejícího sliznici střeva. Ze stejných důvodů značně škodí téměř veškeré produkty z kravského mléka. Především sýry, nejhorší jsou tavené, navíc vznikají pomocí pepsinového, či chymozinového syřidla i dalších chemických přísad. Dokonce jsou škodlivé i všude propagované velice zdravé živé jogurty se záruční dobou až několik měsíců, zavařené víčkem. Nikdo kupodivu nepřemýšlí nad tím, jak se dá živá kultura zavařit do kelímku a ten z neznámých důvodů nevybuchne, což by se podle mého názoru mělo stát, ale asi zde platí jiné přírodní zákony, než ty běžně známé. Starší občané si jistě vzpomenou na jogurty ve skleničce, živé a možná i zdravé, přikryté papírovým víčkem a s krátkou dobou trvanlivosti. Určitě je ještě mnoho dalších důvodů, proč se kravskému mléku a výrobkům z něho vyhýbat, ale to je příliš široké téma, které sem nepatří. Pokud již nemůžete žít bez mléka, používejte kozí, naprosto čerstvé, které tolik škodlivých vlastností nemá a podle lidového pořekadla „je mlsný jako koza“, koza skutečně nic špatného nesežere, na rozdíl od krávy.

obilimouka2chleba1chleba2

Mouka a zvláště nejběžněji používaná mouka pšeničná i veškeré potraviny z ní vyrobené, vykazují značné schopnosti zahleňovat náš trávící trakt a silně zakyselují tělo. Podívejme se podrobněji na zrno jako takové. Zrno je vlastně jakási velice dokonalá přírodní konzerva, která na rozdíl od tuňáka v plechovce jde probudit pomocí enzymů k plnému životu. Naklíčené, nebo po 12 hodin máčené zrno lze již považovat za celkem přijatelnou a relativně dobře stravitelnou potravinu. Důležité je právě toto probuzení, nutné k odblokování funkce inhibitorů proteáz, které umožní tělu přijmout lepek neboli gluten bez větší ujmy. Obsah zrna se tímto procesem probuzení částečně změní a negativní zdravotní dopady se minimalizují. Něco jiného je rozemleté a neodblokované obilí, neboli celozrnná mouka. Ta je již značně škodlivá a vůbec nejškodlivější je mouka bílá, kde jsou obalové části zrna – otruby odděleny od jádra zrna, hlavního zdroje lepku. Lepek je bílkovina obsažená v obilí, jejíhož vysokého obsahu si cení pekaři, ale ne naše trávící soustava. Lepek, který takto přijmeme z pekařských výrobků vážně narušuje činnost trávící soustavy, zvláště jater, pankreatu a střev. Je příčinou mnoha nemocí a rozumný člověk ho ze své stravy vyřadí, například konzumací bezlepkových obilovin, jako pohanky, jáhel, kukuřice a celozrnné rýže, které škodí mnohem méně. Pokud nestačí tyto důvody je třeba připomenout, že naprostá většina pekařských výrobků obsahuje sůl, cukr, kvasnice a konzervanty, které dále umocňují škodlivé vlastnosti lepku a ničí naše zdraví. Moje osobní letitá zkušenost potvrzuje, že konzumace jakékoliv obiloviny, dokonce i v čistém naklíčeném přírodním stavu je naprosto zbytečná a je možné zcela bez potíží zdravě žít, aniž by člověk obilí a obilné výrobky jedl. Já sám již nejím nic obilného řadu let a žádné negativní změny organizmu, až na chutě, jsem nezaznamenal, naopak jsem vyřazením obilí ze stravy odstranil mnoho starých vleklých neduhů.

cukr1cukr3cukr2

Cukr v té podobě, jak se u nás prodává, tedy řepný a rafinovaný je značně škodlivý a jeho přidávání do potravin nebo čaje ničí naše zdraví. Také další cukry, ať již bílé, nebo hnědé jsou ve své čisté formě vždy škodlivé a není důležité, z jaké plodiny jsou vyrobeny. Cukr se dnes přidává téměř do všech potravin, ale tělo se s 1 čajovou lžičkou vyrovnává až tři dny. Čistý cukr je zdroj krátkodobé nekvalitní energie, jeho radiovitalita je nulová a je velice silně kyselinotvorný. Je to výborný zdroj potravy pro ne zrovna populární parazitickou kvasinku Candida albicans, která se v organizmu člověka živí cukrem a za jeho pravidelný přísun nás odměňuje neurotoxiny vyvolávajícími krátkodobou euforii. To je ten krátkodobý příjemný ukolébávající pocit po požití sladké potraviny. Rafinovaný bílý cukr je ve skutečnosti nebezpečnou drogou, která vyvolává závislost, přehnaně uvolňuje a dilatuje organismus. Při naprostém vyloučení rafinovaného cukru ze stravy se dokonce objevují abstinenční příznaky. Ovšem pozor, žijeme právě z cukrů, ale není cukr jako cukr. Jednoduchý cukr tělo ničí, ale složitý cukr - škrob slouží tělu k vytvoření zásoby dlouhotrvající energie a je vlastně naprosto nezbytný pro náš život. Také cukry přijímané formou čerstvého sladkého ovoce nečiní organizmu žádnou újmu, jejich konzumace je pro tělo naopak velice prospěšná a jedno ovocné jídlo denně bohatě stačí dodat organizmu dostatek cukrů. Žádný další čistý cukr není potřeba, ale pokud nemůžete odolat chuti na sladké, používejte čerstvý včelí med který téměř neškodí a je možné použít ho téměř všude místo cukru. Je zásadotvorný, nevyvolává kvasné procesy a má poměrně vysokou radiovitalitu. Nicméně ani přehnaná konzumace včelího medu zrovna vhodná není, a i tady platí staré dobré úsloví „všeho s mírou“.

sulsul1sul2

Sůl nad zlato, jak tvrdí známá pohádka, no nevím já mám názor zcela opačný. Solí je mnoho druhů a každý chemik Vám to potvrdí. Laická veřejnost si pod pojmem sůl představí běžně prodávaný chlorid sodný NaCl, případně mořskou sůl, což je směs různých solí jejichž obsah se liší podle místa výroby. Tělo anorganickou sůl vůbec nepotřebuje a je vědecky je dokázáno, že některé kmeny amerických indiánů a Eskymáci sůl nikdy nejedli a přitom se těšili dobrému zdraví. Staří Římané sůl považovali za posvátnou a není země, která by neměla řadu přísloví, týkajících se soli. Ze soli vlastně potřebujeme jen chlór, který je nezbytný pro tvorbu kyseliny chlorovodíkové v žaludku a škodlivý anorganický sodík přijímáme naprosto zbytečně. Dostatek organického chloru Vám poskytne například čerstvá celerová šťáva, která obsahuje velice dobře využitelný chlorid sodný. Organický sodík z této šťávy je schopen udržet anorganický vápník v těle v plně rozpustném stavu a umožnit jeho vyloučení, aby nedošlo k nežádoucí sedimentaci ve tkáních.

Běžně užívaná sůl působí v organismu velmi dráždivě a zabraňuje vylučování odpadů látkové výměny. Způsobuje choroby ledvin, které se často projevují otokem, což je důsledek nadměrného množství soli v organismu. Chlorid sodný také brání vylučování močoviny a zhoršuje příznaky revmatismu a ekzémy. Pokusy prováděné na zvířatech, která měla nadměrný přísun soli v potravě, ukázaly, že jejich játra byla plna krystalů močoviny a jejich selhání příčinou smrti. Sůl zvyšuje krevní tlak a povzbuzuje činnost nadledvinek. Důsledkem je pocit tepla, bdělosti a klamný pocit zdánlivě dobrého zdraví. Naopak sůl i u živého organizmu způsobuje pomalou mumifikaci a pokud se prohlédneme, uvidíme četné znaky mumií, hlavně suchou pokožku, scvrklá těla a bílé vlasy, což jsou symboly poškozených jater a sklerotických ledvin.

Škodlivost soli je v její kumulativní schopnosti. Při požití větších objemů organismus sůl zadržuje a dochází k její nadměrné koncentraci v krvi. Tento jev se nazývá "hyperchloremie". Nemocný se cítí dobře, dokud nedojde k větším ztrátám soli pocením. Důsledkem je deprese. Vytratí se totiž stimulace solí a poruší se osmotická rovnováha tělních tekutin. Příjem soli rovnováhu obnoví, projeví se stimulační schopnost chloridu sodíku a pacient se zase cítí normálně. Proto řada lékařů při nadměrném pocení doporučuje zvýšený příjem soli. Do jaké míry je tato rada nesmyslná Vám snad umožní pochopit následující řádky. Pokud je organismus silný a žlázy s vnitřní sekrecí jsou plně funkční, soli v těle zůstává málo. Při jejich poruše se sůl zadrží a dostaví se škodlivé následky. Nejprve reagují játra, pokožka a ledviny. Zvýší se koncentrace soli v moči, aniž by pacient pozoroval jakékoliv příznaky. Cítí se zcela zdráv. Při další konzumaci soli již dochází k poškození orgánů. V moči se občas po větší námaze nebo po vydatnějším jídle objeví bílkoviny. Pokud se sůl ze stravy nevyřadí,dojde k těžkému poškození ledvin. V moči zjistíme hnis, červené krvinky, bílkoviny a tkáňovou drť. Ledviny jsou natolik poškozeny, že nejsou schopny další sůl vylučovat. To je stadium, kdy lze nemocným jen málokdy pomoci dietním opatřením.

Nejjednodušší opatření je preventivně se vyhýbat přijímání soli, příroda nám totiž veškeré potřebné látky nabízí ve stoncích, kořenech i listech rostlin a v ovoci. K nadměrnému shromažďování a vylučování soli močí a potem pak prostě nedochází. Nehrozí ani depresivní stavy a osmotická rovnováha tělních tekutin je bez potíží zachována i při velké námaze, či pobytu v mimořádném teple. Pro ilustraci možností nezasoleného organizmu uvedu svoje zkušenosti z dovolené v Chorvatsku. Ve svých 50 letech jsem po dobu 14 dní zcela bez potíží snášel celodenní pobyt na plném slunci i v poledne, kdy teploty značně přesahovaly čtyřicet stupňů, zcela bez příjmu jakéhokoliv nápoje, pouze při pravidelném pojídání syrové mrkve a rajčat. Tělo i v takto relativně extrémních podmínkách dokáže s vodou velice dobře hospodařit a zbytečné pocení, žízeň, či dehydratace se nedostaví.

Diskuze na toto téma se nachází Zde

Nahoru

6 - Kumulace škodlivin v potravním řetězci

Tisk

Zajímavý pohled, který si možná málokdo uvědomuje, nabízí logika kumulace škodlivin v potravním řetězci. Většina lidí se řídí pouze chutí a málo přemýšlí nad případnou možnou škodlivostí dané potraviny. Bohužel právě potravní řetězec a kontaminace životního prostředí nám umožňují konzumovat opravdu smrtelná množství různých pro tělo nežádoucích škodlivin. Podívejme se tedy na potraviny jiným pohledem a třeba Vám některé již tolik chutnat nebudou.

Stupeň škodlivosti 1: Do této skupiny pravděpodobně nelze zařadit žádnou plodinu vypěstovanou v Evropě a jako příklad může sloužit třeba obilí pěstované někde v panenské přírodě Himalájí, zcela bez použití moderní techniky a chemických hnojiv. Slušnou kvalitu mají borůvky a jiné lesní plody z vyšších nadmořských výšek dokonce i v naší republice. Tyto potraviny škodí pouze při nadměrné konzumaci, jinak jsou spíše léčivé.

ovoceklickyzelenina4

Stupeň škodlivosti 2: Sem patří veškeré plodiny pěstované moderními metodami za použití průmyslových hnojiv jako obilí, ovoce, zelenina a téměř veškeré biologicky pěstované plodiny, neboť chemie se za pár let nedá z půdy odstranit a obsah škodlivin v plodinách klesá biologickým hospodařením velice pomalu. Určitě ale patří většina biologicky pěstovaných plodin k těm méně zamořeným. Konzumace těchto potravin již škodí, ale minimálně, a je to vlastně nejmenší zlo aplikovatelné v našem jídelníčku, pokud se nechceme stěhovat do Himalájí.

Stupeň škodlivosti 3: Nyní nastupuje další článek potravního řetězce, a pokud plodinami ze skupiny 1, nebo 2 vykrmíme hospodářská zvířata, dojde v jejich tkáních a produktech ke kumulaci primárních škodlivin na mnohanásobky původních hodnot. Zpravidla si je potřeba uvědomit, kolik kg pšenice musí sežrat hospodářské zvíře na 1 kg konečné živé váhy a to ani nemluvím o tom, že v průběhu růstu hospodářské zvíře konzumuje i různé přídavky do krmných směsí a léčiva, která také samozřejmě sedimentují ve tkáních. Škodlivost takových potravin je již poměrně vysoká i bez dalších úprav.

Stupeň škodlivosti 4: Tento bod se v Evropě příliš nevyskytuje a můžeme se s ním dostat do kontaktu, když v některé horší asijské restauraci omylem sníme předloženého psa Bobika. Maso masožravců se kontaminuje na základě kumulace škodlivin ze skupiny 3 při stejné logice, že masožravec také musí sežrat několik kg masa na produkci 1 kg své živé váhy. Tím se konzumace psího masa, nebo konzumace masa masožravců stává již mimořádně škodlivou, ale naštěstí zde v Evropě brání jejímu rozšíření morální blok ve společnosti.

sunkarohlik_sunkasalamchlebicky4

Stupeň škodlivosti 5: Sem patří naprostá většina produktů moderního potravinářského průmyslu napumpovaných solí, cukry, konzervanty a lahodnými éčky. Také zdokonalující úpravy plodin a masa jako pečení, smažení, fritování, zavařování pomocí konzervantů a další pochybné postupy vedoucí ke zdokonalení potravin v duchu zásad moderního člověka. Jako příklad klamavého vnímání skutečnosti může sloužit třeba pojem dietní šunka, kde je takové množství rychlosolí, konzervantů a ostatních éček, že i játra zdravého člověka s tím mají co dělat. A to ani nehovořím o případu, kdy tímto jedem krmíme nemocného, což je v naší zemi naprosto běžné a nikdo včetně lékařů se nad tím ani nepozastaví. Potraviny z této skupiny jsou ke konzumaci naprosto nevhodné a je třeba se jim cíleně vyhýbat. Jejich pravidelná konzumace představuje téměř naprostou jistotu v získání některé civilizační choroby v pozdějším věku.

Z výše uvedeného je jasné, že čím níže se konzumovaná potravina v potravním řetězci vyskytuje, tím méně si její konzumací škodíme a máme mnohem nižší pravděpodobnost získání jakékoliv nemoci. Také dobře funguje princip odstraňování nakumulovaných škodlivin a škod na organizmu, získaných z předchozího špatného stravování, požíváním potravin pokud možno pouze z prvního a maximálně druhého stupně. Taková změna stravování poměrně snadno uvede tělo do rovnováhy a orgány do původního stavu. Současně se velice šetrně a poměrně spolehlivě odstraní většina zdravotních problémů.

Diskuze na toto téma se nachází Zde

Nahoru

7 - Příklad denního jídelníčku

Tisk

Na základě výše uvedené logiky je třeba se stále zamýšlet nad každou potravinou, kterou jíme i nad různými kombinacemi potravin, které vytváříme s cílem dosažení lepší chuti celku. Netvrdím, že chuť není důležitá, ale přednost musí mít vždy trvalé zdraví, před pomíjivou chutí. Jakoukoliv potravinu posuzuji vždy z hlediska její radiovitality, kyselinotvornosti, obsahu vlákniny, vitamínů, minerálů a hlavně enzymů. Pokud uvedená potravina splňuje moje představy o zdravé stravě a jsem přesvědčen, že mi neuškodí, ba naopak mi prospěje, patrně víc již pro své zdraví udělat ani nelze. Podobně je třeba posuzovat i různé kombinace potravin, kdy je možné smíchat několik velice zdravých potravin a vytvořit nakonec nevhodně reagující směs, která v konečném důsledku tělu neprospívá, ale naopak značně škodí. Vyvolá především kyselou reakci a rozhodí trávení, což tělo připravuje o životodárnou energii a to rozhodně není cílem, ať je chuť jakkoliv zajímavá. Po správném jídle není cítit žádný úbytek energie a ospalost, ale máme mimořádný elán a chuť něco manuálně dělat, nebo přemýšlet a nečiní to žádný problém. Tělo naopak činnost potřebuje, aby nadbytek dodané energie využilo. Stravy je potřeba přijímat také rozumné množství, což podle mojí zkušenosti představuje 400 – 600 g na jedno jídlo a dodávat cokoliv navíc jen přetěžuje zbytečně naše orgány. V případě jakékoliv nemoci rozhodně neposlouchejte nesmyslná lékařská doporučení, že je potřeba nemocného hodně krmit, aby se mu vrátila síla. Naopak, řiďte se přírodními zákony a vezměte si příklad třeba od psa, či jiného zdánlivě hloupého zvířete. Sice nemá titul lékaře, ale pudově chápe, že energii potřebuje na boj s nemocí a nemrhá energií na trávení potravy. Do odeznění potíží prostě nežere a umožní tak tělu využít veškerou energii na boj s nemocí, čímž dobu nutnou k léčbě potíží maximálně zkrátí a ví, že těch pár ztracených kilogramů po uzdravení snadno dožene a energie bude mít na rozdávání.

Jako příklad Vám nyní uvedu běžně použitelný denní jídelníček, podle kterého se stravuji sám i celá moje rodina a také naprostá většina mých pacientů. U vážných onemocnění je třeba jednotlivé potraviny volit cíleně, bez ohledu na chutě, zaměřit se pouze na obsah účinných látek a maximální léčebný efekt, při požití minimálních objemů. K takovému cílenému postupu je ovšem naprosto nezbytná velice dobrá znalost účinků té které potraviny a amatérské pokusy nedoporučuji, mohou být i škodlivé. Jedna porce, jak jsem již uvedl, je 400 – 600 g s přihlédnutím k aktuálnímu zdravotnímu stavu a u nemocných čím méně, tím lépe. Ořechů a olejnatých semen bohatě postačí 0,5 – 0,75 kg za týden u zdravých osob a nemocným ořechy a olejnatá semena dávkovat velice umírněně.

oriskymakSezamlenslunecnicedyne

Ořechy Mák Sezam Len Slunečnice Dýně

Snídaně

Nakrájíme jablko, banán, pomeranč, kiwi, případně jiné sezónní ovoce. Přidáme trochu borůvek, malin, nebo jiných lesních plodů. Tím získáme základ zásadotvorného ovocného salátu. Do něho přimícháme pár dobře omytých rozinek, či jiného sušeného ovoce a něco málo kyselinotvorných potravin s cílem dodat tělu přiměřené množství lehce využitelných tuků, vitamínů, minerálů a enzymů. Kyselinotvorné potraviny již dávkujeme na lžíce, nebo kusy a tělu jich postačí velice malé množství. Přimícháme 1 – 2 polévkové lžíce čerstvě mletého máku nebo sezamu, 1 polévkovou lžíci strouhaného kokosu, 1 ks paraořechu, 10 ks mandlí, nebo lískových oříšků, nebo půlek vlašských ořechů. Ne všechno, pouze jednu z možností, a je nutné je střídat, protože každý druh ořechů obsahuje jiné pro tělo důležité látky. Dále přidáme 1 polévkovou lžíci extra viržin panenského olivového oleje a lehce poprášíme skořicí. Promícháme a sníme. Rozhodně tyto saláty nijak neskladujte. I po 1 hodině skladování již ztrácí mnoho energie a výživných hodnot. Je třeba je připravovat těsně před konzumací s cílem maximálního využití výživných látek.

Oběd

Nastrouháme střední mrkev a kousek celeru. Nakrájíme syrovou růžičkovou kapustu, brokolici, brambor, rajčata, cibuli, ledový salát, případně jinou zeleninu a polovinu avokáda. Přidáme pokrájenou syrovou hlívu ústřičnou a dle chuti rozmačkaný česnek 1 – 3 stroužky. Jako zálivku použijeme maximálně 1 polévkovou lžíci jablečného octa a 1 – 2 lžíce extra viržin panenského olivového oleje. Dále přidáme 1 – 2 lžíce rozemletého lněného semínka, nebo strouhaného kokosu a 1 – 2 lžíce naklíčených luštěnin, například mungo, hrách, čočka. Jako koření je dobrá kurkuma nebo kari, případně čerstvá majoránka, máta, třezalka, bazalka, saturejka a pro milovníky pálivých chutí doporučuji papričky habanero, které sám používám téměř do veškerého zeleninového jídla. U nemocných s kořením opatrně, podle snášenlivosti jednotlivých druhů k dané nemoci, ale některá správně aplikovaná koření a byliny mohou naopak velice prospívat. Salát promícháme a ihned sníme. Skladování není vhodné, protože potrava ztrácí energii a výživné látky. Pokud ale jíme v práci, kde není možné si jídlo připravovat, je samozřejmě vhodnější sníst salát donesený z domova, připravený před cca 6 hodinami, než se stravovat v závodní jídelně stravou kyselinotvornou, zcela bez energie a se zanedbatelnou výživnou hodnotou. V tomto případě má i relativně starší zelenina mnohonásobně vyšší hodnotu než běžné vařené jídlo a srovnávat její nutriční hodnotu se smaženými produkty rychlého stravování je bezvýznamné, zde vítězí ve všech směrech.

Večeře

Je v podstatě shodná s obědem, ale je možno použít večeři ovocnou, shodnou se snídaní. Do určité míry je možné jíst více, protože večer má tělo klid na trávení a také u večeře můžete, pokud cítíte potřebu, použít rozumný podíl vařené stravy. Z obilovin jsou vhodné ty druhy, které mají minimální obsah lepku jako pohanka, jáhly, celozrnná rýže a z luštěnin čočka, hrách a fazole. Jak obiloviny, tak i luštěniny je dobré před vařením minimálně 6 a ideálně 12 hod namočit. Vařenou stravu rozhodně nedoporučuji konzumovat nemocným, ale pokud Vás nic netrápí a máte chutě, které obtížně ovládáte, je podíl 1/3 vařené stravy ještě pro tělo celkem snesitelný. Také je důležitá doba posledního jídla a to minimálně 4 hod před ulehnutím ke spánku. Obecně je velice vhodné jíst naposledy do17 - 18 hodiny a poté pokud máme hlad tak raději pít, což hlad celkem spolehlivě zažene.

Svačiny

Na rozdíl od doporučení různých dietologů, jíst 5 x denně, zastávám názor bohaté dostatečnosti třech jídel. Někteří naši předkové jedli dokonce pouze 1 x denně a to večer, kdy jsou trávící možnosti organizmu maximální. Výše uvedený jídelníček pokládám za dostatečně bohatý, zvláště pokud budete konzumovat i čerstvé ovocné a zeleninové šťávy v objemu alespoň l litr denně. Je samozřejmě možné, zvláště zpočátku při přechodu na tento stravovací režim pociťovat nedostatek stravy, zpravidla u velkých jedlíků. Jde ale o čistý pocit, tělo naopak registruje naprosto mimořádný přísun prospěšných látek a nastartuje očistné i regenerační pochody. Z důvodu umožnění maximální regenerace tkání je vhodné případný pocit hladu překonat a zbytečně nejíst. Pokud to nemůžete vydržet, tak je nejlepší důkladně rozžvýkat pár mandlí, nebo oříšků a zapít je čerstvou ovocnou či zeleninovou šťávou. Pocit hladu zmizí a tělu tímto postupem navíc prospějete získáním bohaté zásoby velice dobře využitelných bílkovin, minerálů, vitamínů a enzymů.

orisky2mandleovocnyovocny2

Na takto razantní změnu stravovacího režimu si musí tělo nějakou dobu zvykat. Moje zkušenost a zkušenosti mých pacientů ukazují, že přechodná fáze trvá 14 dní, až 1 měsíc. Po tuto dobu je možné zaznamenávat i zdánlivě negativní reakce organizmu, ale téměř vždy jde o průvodní příznaky detoxikace organizmu. Již v průběhu této přechodné fáze mizí, nebo se zlepšuje většina běžných civilizačních chorob i když na zvládnutí některých vážnějších potíží je nutná doba 3 – 12 měsíců. Nicméně stav choroby se nezhoršuje a z tohoto pohledu je třeba tělu poskytnout potřebný čas na detoxikaci a regeneraci tkání. Musíme pochopit, že naše tělo zanášené usilovně škodlivinami po dobu 20 – 40 let, není možné vyčistit a zregenerovat za 24 hodin. Prostě to na rozdíl od chirurgie nejde řešit ihned, ale téměř vždy jde o vhodnější, zcela neinvazivní řešení s minimálními negativními důsledky. Moje zkušenosti s tímto způsobem stravování trvají více jak čtvrt století a musím Vás zklamat v jedné věci. Ani po takto dlouhé době jsem nebyl schopen plně odbourat chutě na návykové a velice škodlivé potraviny, které jsem se naučil jíst a měl rád v mládí. Zde se jedná pouze o stupeň uvědomělosti daného jednotlivce, do jaké míry nadřadí logiku k vlastní chuti a chuť překoná. Pokud chuť nepřemůžete, jděte na to jinak. Nacpěte se zcela nevázaně tak, až Vám po lahůdkách bude zle a máte zas na dlouhou dobu klid. Chutě totiž přemůže negativní zážitek a mozek nějakou dobu registruje uvedenou potravinu jako škodlivou. Jednou za čas tato extrémní krátkodobá zátěž tělu nijak neuškodí, ale takové to uždibování dobrot, prováděné pravidelně každý den, má velice negativní důsledky. Je to mimořádně nebezpečné z důvodu pomalé kumulace škodlivin v orgánech, což je vždy spojeno s následným návratem potíží a již zvládnuté nemoci.

Ať jste nemocní, nebo dosud zdraví a dospěli jste po přečtení předchozích informací k názoru, že něco ve svém životě a stravování děláte špatně, předpokládám nyní euforickou reakci typu nyní již nesním nic nezdravého a je to. Takováto impulzivní rozhodnutí, kterých si půl národa dává spoustu ke všem významnějším termínům, nemají žádnou cenu a naprostá většina lidí je poruší už druhý den. Jen minimum to vydrží a zhubne nebo přestane pít, či kouřit. Upozorňuji znovu, že základní změna musí nastat ve Vaší hlavě. Žádnému ze svých pacientů na závěr našeho setkání kupodivu nepopřeji rychlé uzdravení, to záleží hlavně na něm samotném, ale popřeji a doporučím mu mimořádnou vytrvalost, bez sebelítosti a schopnost být k sobě maximálně tvrdý. Jen to je to pravé, co Vám v konečném důsledku zajistí nádherné trvalé zdraví a přehršel životního elánu do vysokého věku.

Diskuze na toto téma se nachází Zde